Petr Vrzáček celý svůj profesní život se pohybuje mezi vzděláváním, vedením lidí a rozvojem občanského sektoru. Vedl Katedru řízení a supervize na Fakultě humanitních studií UK, podílel se na vzniku metodiky ocenění Neziskovka roku a dnes je ředitelem základní školy ve Zruči nad Sázavou, kde sám vyrůstal. Partnerem série Občanská společnost je EDUkomunita.
Zde je malá ochutnávka z rozhovoru:
No a jak jsi se dostal k neziskovkám? To bylo krátce po revoluci…
„To byla taková docela úsměvná historka. Já jsem skončil studium v roce 96 a nastoupil jsem na ministerstvo školství. Ale druhý den v práci jsem měl služebku do Poličky, kde jsme dojednávali schůzku prezidenta Václava Havla s německým prezidentem Richardem von Weizeckerem. A když jsem se cestou ptal, co vlastně na ministerstvu budu dělat, vůbec jsem si nedokázal představit sám sebe jako úředníka. Třetí den jsem řekl, že to asi nepůjde.
A v té době Nadace Open Society Fund rozjížděla velký projekt zaměřený na demokratizaci školství – protože jestli chceme demokratizovat společnost, musíme začít od škol. Najednou bylo potřeba přemýšlet, jak vychovávat mladé lidi pro demokracii, ne pro budování socialismu.
Já jsem začal učit na škole, která byla hodně napojená na tyhle programy – Angelova škola v Modřanech, tehdy pod vedením Ivy Cichonové. První rok jsem učil, ale hned další rok jsem se stal na půl úvazku koordinátorem komunitního vzdělávání…“
Co podle tebe, nebo co ty si představíš pod pojmem občanská společnost a co to pro tebe znamená? Je tohleto důležitý?
„Občanská společnost je určitě důležitá. Začnu od konce. Tu definici, nebo ten koncept, který já jsem si sám pro sebe definoval, tak ten je blízký tomu Šorošově, respektive Popperovu konceptu. Protože je to právě ta zkušenost s tou totalitou 30. a 40. let minulého století, kdy ta kniha, kterou Popper napsal, je prostě Otevřená společnost. On mluví o otevřený společnosti. A taky proto Šoroš nazval tu síť Open Society – takže to byl jasný odkaz na jeho učitele v té době. No a on tu knihu pojmenoval Otevřená společnost a její nepřátelé. A to nepřátelství je v té totalitě.
A tím, že jsme si vlastně tuhle tu zkušenost jako lidstvo, jako demokracie prošli – a není to tak dávno – tak vlastně se ukázalo, že je to jakýsi souboj právě mezi těmito dvěma společenskými uspořádáními: tím totalitním, který je principiálně založený vždycky na omezování svobody někoho, a konceptem té otevřené společnosti, kdy to znamená, že ta otevřenost je pro kohokoliv. A my se toho někdy děsíme…“
My dva jsme se poznali v Nadaci rozvoje občanské společnosti, kde jsi s náma spolupracoval na projektu Neziskovka roku. Ty jsi vlastně stál i u zrodu tohoto projektu. Můžeš přiblížit, jak ten model vznikal a jak jste vlastně vymýšleli to hodnocení?
„To rozhodnutí vlastně založit nebo podpořit vznik takovéhleho programu, tak to padlo na půdě NROSky, kterou v té době řídila paní ředitelka Hanka Šilhánová…
Tehdejší management NROS chtěl pomoci nejen těm organizacím se rozvíjet a profesionalizovat, ale zároveň chtěl veřejnosti nabídnout možnost, jak těm neziskovkám rozumět. To znamená nějakým způsobem označit ty, které se z pohledu té metodologie ukazovaly, že v té profesionalizaci už toho stihli docela hodně a jsou proto důvěryhodné, ať už z hlediska partnerství, podpory dárců, nebo třeba i dobrovolné práce…
V tom prvním kole bylo sebehodnocení. A my jsme chtěli, aby to sebehodnocení se opíralo o důkazy ze života těch neziskovek. To znamená – nemohla si organizace dát plný počet bodů, aniž by měla důkaz. Když řekla, že se strategicky řídí, musela doložit, že má strategii…
To potom byl odrazový můstek pro užší finále, kde se vytipovalo asi pět organizací. Do těch jsme pak zajížděli – trávili jsme s nimi část dne, bavili jsme se s jejich managementem, viděli jsme přímo na místě, jak fungují, a mohli jsme si ověřovat třeba jejich práci s financemi, lidskými zdroji nebo strategickým řízením. Bylo to důkladné a dalo to smysl.“
Celý rozhovor najdete v novém dílu podcastu PLACÁK – ve všech podcastových aplikacích i na YouTube a také v naší EDUkomunitě v sekci Podcasty.
