Všechny tyto podoby se objevují v odpovědích sedmi hostů podcastu PLACÁK, který připravuje Jan Placák. V jednotlivých rozhovorech se svých hostů ptal, co pro ně občanská společnost znamená, kdo ji tvoří a jakou roli hraje v demokratické společnosti.

Pro srpnový speciál vybral jejich odpovědi a spojil je do jednoho dílu. Vedle osobních zkušeností jednotlivých hostů tak vzniklo sedm různých pohledů, které ukazují, jak široký pojem občanská společnost je.

Co je občanská společnost

Mezinárodní síť CIVICUS, která se věnuje podpoře občanské společnosti po celém světě, ji ve své pracovní definici popisuje jako prostor mimo rodinu, stát a trh, který vytvářejí jednotlivci, organizace a instituce, aby prosazovali společné zájmy.

Občanskou společnost tedy tvoří registrované neziskové organizace a spolky, ale také neformální iniciativy, místní komunity, dobrovolníci a aktivní lidé. Spojuje je ochota zajímat se o dění kolem sebe, spolupracovat s ostatními a převzít část odpovědnosti za prostředí, ve kterém žijí.

Od občanské společnosti k otevřené společnosti

Petr Vrzáček ve své odpovědi vychází z myšlenky otevřené společnosti, kterou rozpracoval filozof Karl Popper v knize Otevřená společnost a její nepřátelé. Popper ji psal v době nástupu fašismu a druhé světové války jako obranu svobody, demokracie a kritického myšlení před totalitou.

Podle jeho pojetí nemá žádná ideologie konečný nárok na pravdu. Společnost proto potřebuje demokratickou správu, svobodu projevu, ochranu práv jednotlivce a možnost podrobovat názory i instituce kritice. Popperovu politickou filozofii podrobněji shrnuje Internet Encyclopedia of Philosophy.

Na Popperovy myšlenky navázal George Soros, když začal budovat síť Open Society Foundations. Ve své přednášce o otevřené společnosti popisuje její poslání jako otevírání uzavřených společností, napravování nedostatků těch otevřených a podporu kritického myšlení. Zároveň připomíná lidskou omylnost. Naše poznání je vždy neúplné, a proto potřebujeme prostor pro různé názory, ověřování skutečnosti a opravu vlastních chyb.

Občanská a otevřená společnost označují dvě propojené roviny. Občanská společnost je prostor, ve kterém se lidé sdružují a jednají ve společném zájmu. Otevřená společnost vytváří demokratické podmínky, ve kterých taková aktivita může svobodně existovat. V odpovědích hostů podcastu PLACÁK se oba pohledy přirozeně potkávají.

Petr Vrzáček: Otevřenost přináší také odpovědnost

Petr Vrzáček se celý život pohybuje mezi neziskovými organizacemi, vzděláváním a komunitní prací. Působil v Nadaci Open Society Fund, vedl sdružení Poryv, podílel se na metodice ocenění Neziskovka roku a deset let vedl Katedru řízení a supervize na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Dnes je ředitelem základní školy ve Zruči nad Sázavou, kde sám vyrostl.

Jeho pojetí občanské společnosti vychází právě z Popperova a Sorosova konceptu otevřené společnosti. Otevřenost podle něj znamená, že společnost vytváří prostor pro každého, včetně lidí, které dříve vytlačovala na okraj. Jako příklad uvádí člověka s těžkým zdravotním postižením a otázku, zda jsme skutečně připraveni uznat jeho plné místo ve společnosti.

S otevřeností spojuje také odpovědnost. Svoboda dává lidem možnost rozhodovat a podílet se na společném životě, zároveň po nich žádá, aby přijali důsledky svých rozhodnutí. Právě tato míra svobody a odpovědnosti může vyvolávat nejistotu. Část lidí proto hledá bezpečí v pevných hranicích a autoritativním uspořádání. Petrův pohled připomíná, že otevřenost je něco, o čem musíme stále vést společenskou debatu.

Anna Kačabová: Společnost stojí na spolupráci tří sfér

Anna Kačabová je ředitelkou Asociace podnikavé Česko. Profesně prošla Fakultou humanitních studií, Nadací rozvoje občanské společnosti a Nadací O2. Ve své práci propojuje podnikavost s aktivním občanstvím a fungováním společnosti.

Za jednu z největších změn posledních desetiletí považuje profesionalizaci občanského sektoru. Neziskové organizace podle ní dokázaly prosadit velké systémové změny, otevřít přehlížená témata a převzít řadu služeb, na které lidé spoléhají, často bez vědomí, že je nezajišťuje stát.

Fungující společnost si představuje jako trojnožku tvořenou veřejnou, občanskou a soukromou sférou. Jednotlivé části se doplňují. Stát vytvářejí také občané, firmy potřebují zdravé prostředí pro své zaměstnance a občanský sektor zachycuje potřeby, které by jinak zůstaly stranou.

Anna zároveň upozorňuje na útoky proti neziskovým organizacím a na jejich dělení na údajně „hodné“ a „politické“. Takové nálepkování oslabuje celý občanský sektor. Odpovědí má podle ní být větší srozumitelnost a ochota vysvětlovat, co občanská společnost zajišťuje a proč ji potřebujeme. Jak sama v rozhovoru říká: „Dobro má špatný marketing.“

Pavel Němeček: Občanská společnost je obrovský poklad

Pavel Němeček je ředitelem olomouckého Sdružení D, lektorem a fundraiserem. Ve své práci propojuje dramatickou výchovu, práci s dětmi, vedení neziskové organizace a ekonomické myšlení.

Občanskou společnost popisuje jako poklad, jehož hodnotu si velká část společnosti plně neuvědomuje. V neziskových organizacích lidé často pracují za nižší mzdy a věnují tématům energii nad rámec běžného úvazku. Současně zde vzniká mnoho inovací, protože lidé hledají nové způsoby, jak řešit problémy, se kterými se ve své práci setkávají.

Neziskové organizace proto Pavel přirovnává ke startupům. Zkoušejí nové postupy, ověřují je v praxi a posouvají dopředu oblasti, kterým se věnují. Jejich hodnota spočívá v konkrétních službách i ve schopnosti přinášet nová řešení.

Petra Mžourková: Imunitní systém demokracie

Petra Mžourková vede organizaci EDA, která prostřednictvím rané péče podporuje rodiny dětí se zrakovým a kombinovaným postižením.

Občanskou společnost přirovnává k imunitnímu systému státu a demokracie. Dokáže rozpoznat, kde něco nefunguje, které potřeby zůstávají bez odpovědi a jakých témat se stát zatím nechce nebo neumí ujmout. Lidé a organizace pak mohou převzít iniciativu, hledat řešení a prosazovat změnu.

Tento systém začíná u sousedských spolků a místních komunit. Patří do něj sportovní kluby, dobrovolní hasiči, včelaři i organizace zaměřené na vzdělávání, ekologii, lidská práva nebo sociální služby. Když se mluví o neziskovkách, týká se to mnohem širšího okruhu lidí, než si často připouštíme. Jejich služby může v určité chvíli potřebovat každý z nás.

Adam Daniel: Pravý opak letargie

Adam Daniel vede v České spořitelně tým zaměřený na finanční zdraví firem. Věnuje se také podnikavosti, finančnímu vzdělávání dětí a Akademii podnikání. Byl u vzniku Asociace podnikavé Česko.

Pro Adama je občanská společnost „pravý opak letargie“. Tvoří ji podnikaví lidé, kteří se zajímají o místo, kde žijí, o své sousedy, místní komunitu i prostředí, ve kterém vyrůstají jejich děti.

Podnikavost zde znamená schopnost všimnout si příležitosti nebo problému, spojit se s dalšími lidmi a něco uvést do pohybu. Může mít podobu politické aktivity, komunitního projektu i obyčejné péče o své okolí. Právě aktivní lidé podle Adama vytvářejí komunity a s nimi i občanskou společnost.

Zuzana Zděnková: Záleží mi na tom, kde žiji

Zuzana Zděnková působí v nadačním fondu Via Clarita, kde pomáhá kultivovat filantropické prostředí v Česku. Má zkušenosti s hodnocením grantů ve veřejném i soukromém sektoru a věnuje se hodnocení Značky spolehlivosti, kterou neziskovým organizacím uděluje AVPO ČR. Je také lektorkou v EDUkomunitě.

Občanská společnost pro ni znamená aktivní lidi, kterým záleží na tom, jak se jim v jejich okolí žije. Vnímají vlastní díl odpovědnosti a hledají způsob, jak mohou věci ovlivnit. Aktivismus chápe v původním významu slova jako ochotu být aktivní a pečovat o společný prostor.

Taková péče může mít mnoho podob. Někdo prosazuje systémovou změnu, jiný posbírá odpadky v lese nebo vysadí květiny kolem stromu v ulici. Zuzana těmto lidem říká „malí hrdinové“. Jednotlivý čin může působit drobně, ale ukazuje, že veřejný prostor patří nám všem a každý se může podílet na jeho podobě.

Eliška Hercjuková: Základem je komunita

Eliška Hercjuková je zpěvačka vystupující pod jménem Sis Elo. V organizaci Jahoda vede hudební zkušebnu pro děti a mladé lidi v nízkoprahovém klubu na Černém Mostě.

Občanskou společnost spojuje především s komunitou založenou na pochopení, respektu, společných hodnotách a sdílení. Mluví také o lidském dobru, které se projevuje ve chvíli, kdy někdo udělá něco pro druhého bez očekávání odměny.

Za důležité považuje vztahy mezi generacemi a péči o lidi, kteří mohou zůstávat stranou. Inspiraci nachází také v romské komunitě, v její živosti, hudbě a schopnosti držet při sobě. Komunita podle ní dává lidem pocit, že někam patří a že v obtížné chvíli nezůstanou sami.

Občanská společnost vzniká z každodenních rozhodnutí

Sedm odpovědí přináší sedm různých důrazů. Petr Vrzáček mluví o otevřenosti a odpovědnosti. Anna Kačabová o spolupráci veřejné, občanské a soukromé sféry. Pavel Němeček o inovacích a hodnotě práce neziskových organizací. Petra Mžourková o schopnosti občanské společnosti včas rozpoznat problém. Adam Daniel o podnikavosti a aktivitě. Zuzana Zděnková o osobní odpovědnosti za své okolí a Eliška Hercjuková o síle komunity.

Všechny tyto pohledy spojuje zájem o lidi a prostředí, ve kterém žijeme. Občanská společnost vzniká ve chvíli, kdy se lidé propojí, pojmenují společnou potřebu a rozhodnou se jí věnovat. Někdy tím vznikne velká nezisková organizace, jindy sousedská iniciativa, veřejná debata nebo jedna upravená část ulice.

Celý srpnový speciál podcastu PLACÁK si můžete poslechnout na YouTube a v podcastových aplikacích pod názvem „Pro mě je to pravý opak letargie.“ – Sedm hostů v srpnovém speciálu o občanské společnosti.

Díl je součástí série Občanská společnost, ve které si Jan Placák povídá s lidmi, kteří ji každý den pomáhají vytvářet. Partnerem série je EDUkomunita.