Eliška je nejen talentovanou zpěvačkou, kterou můžete znát z reggae scény nebo jako back-vokalistku kapely United Flavour, ale také člena týmu v neziskové organizaci Jahoda. Právě zde, v nízkoprahovém klubu na pražském Černém Mostě, vede unikátní projekt Zkušebna. 

Pro Elišku není hudba jen o tónech, ale především o autenticitě, bezpečí a předávání zkušeností dětem, které hledají své místo ve světě. V rozhovoru přiblížila, jak vypadá každodenní realita sociální práce „skrz mikrofon“ a jakým způsobem se organizace snaží zajistit své financování i pomocí vlastního kreativního merche.

Eliško, co přesně je organizace Jahoda a jaká je tvá role v nízkoprahovém klubu na Černém Mostě?

„Jahoda provozuje nízkoprahové kluby, kam mohou děti a mladí lidé přijít a být prostě takoví, jací jsou, aniž by je někdo hodnotil nebo odsuzoval. Já tam konkrétně vedu hudební zkušebnu, která je napojena na naše sociální služby. Je to místo, které v dnešní době narůstajících úzkostí u mladých slouží jako „safe space“. Skrz hudbu, nástroje nebo nahrávání se snažíme děti hodit do klidu, pomoci jim ventilovat emoce a pracovat na jejich sociálních kompetencích.“

Jakým způsobem využíváš hudbu jako nástroj sociální práce? Co se tam děti učí?

„Hudba je u nás cesta k sociální práci. Děti se ve zkušebně učí například komunikaci a zodpovědnosti – musí se ke mně objednat na určitý čas, čímž si trénují time management. Učí se také respektu, toleranci a vytrvalosti. Velké téma je práce s chybou – u nás je chyba super, je to součást procesu. Neřešíme dokonalé výkony, jde nám o radost z hudby, o to, aby to bylo real a ze srdce. Pořádáme i pravidelné jammy, kde se potkávají profesionální muzikanti s dětmi, což propojuje různé sociální i věkové bubliny.“

Zmiňovala jsi i netradiční terapeutické prvky, které ve zkušebně používáš. O co jde?

„Snažím se prostor zkušebny neustále vylepšovat, například o prvky Snoezelen. Jsou to terapeutické světelné prvky, jako jsou barevná optická vlákna nebo vesmírné projektory, které dětem pomáhají relaxovat a vypnout. Do budoucna tam chci zapojit i aromaterapii a práci s vůněmi. Pro spoustu dětí je to moment, kdy se prostě odpojí od vnějšího světa a jsou jen s hudbou a svými smysly.“

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Předpokládám, že to není jen o hraní na nástroje.

„To je důležitý point. Lidé si často myslí, že si tam jen hrajeme, ale to hraní je cesta k navázání důvěry. Můj den začíná dopoledne administrativou, která trvá zhruba čtyři hodiny. Musíme zpracovávat zápisy o výkonech pro ministerstvo, protože jsme registrovaná sociální služba a musíme dokládat, co děláme. Odpoledne pak probíhá přímá práce s dětmi. Je to velká zodpovědnost, zvlášť když vidím, jak jsou některé děti ve svém věku až příliš samostatné, protože nemají jinou možnost.“

Jakým způsobem je Jahoda financována a jak do toho zapadá váš vlastní fundraising a merch?

„Jako sociální služby jsme financováni z Ministerstva práce a sociálních věcí, z magistrátu nebo od městské části. Velmi důležité jsou pro nás soukromé zdroje, které nám umožňují nakupovat vybavení, jako jsou právě nástroje nebo Snoezelen prvky. Máme také vlastní e-shop s merchem, který se jmenuje „šťavnatá trička“. Specifické na něm je, že design triček kreslily přímo děti, které k nám chodí do klubu, a celé jsme to doladili ve spolupráci s mladou návrhářkou.“

Pomáhá vám s propagací i někdo z hudební branže?

„Ano, do propagace našeho merche se zapojila například Tonya Graves, která u nás byla a naše téma jí je velmi blízké. Snažím se oslovovat další muzikanty a rapery, protože mi to v tomto žánru dává velký smysl. Možná v budoucnu vznikne i Jahoda Records, kde bychom vydávali věci přímo s dětmi. Je to běh na dlouhou trať, vyžaduje to konzistenci, ale věřím, že ta práce má smysl, i když výsledky u dětí uvidíme třeba až za deset let.“

Jak se vám daří propojovat svět profesionálního umění s prostředím nízkoprahového klubu? Mají tyto světy něco společného?

„Mají společného víc, než by se mohlo zdát. V obou případech je klíčová autenticita a ochota ukázat zranitelnost. Pro mě je hudba mise, a tak k ní přistupuji i v Jahodě. Snažím se dětem zprostředkovat setkání s lidmi, kteří už něco dokázali, aby viděly, že skrze respekt a toleranci lze něčeho dosáhnout. Velkým tématem je pro nás také boření mýtů o sociální práci. Lidé si často myslí, že sociální pracovník je jen někdo, kdo „bere děti rodinám“, ale naše realita je o budování důvěry a bezpečného zázemí.“

Zmínila jsi, že administrativa ti zabere hodně času. Co tě v takové chvíli drží nad vodou a dodává ti energii do další práce?

„Jednoznačně je to náš tým. V Jahodě máme neuvěřitelnou ženskou energii, i když máme mezi sebou i jednoho muže. Každý den v práci začínáme smíchem, a to je pro mě ten největší motor. I když je administrativa občas „pain“ a musíme pečlivě vykazovat každý výkon pro ministerstvo, vím, že mám za sebou kolegy, kteří mají stejné hodnoty a vzájemně se podporujeme. Tato synergie se pak přenáší i na děti v klubu.“

Co bys vzkázala lidem, kteří cítí, že by chtěli ve svém životě něco změnit nebo začít tvořit, ale chybí jim odvaha?

„Moje rada zní: „Zvednout se a přestat scrollovat“. Pasivní konzumace obsahu na sítích nás jen vyčerpává a nic nám nedává. Nejdůležitější je začít něco fyzicky dělat – ať už je to vymalování bytu, nebo cesta do neznámého města. Člověk by se měl nechat svou vizí „posednout“ a přestat řešit, co si o něm myslí ostatní. Jen skrze vlastní akci a vystoupení z bubliny se můžeme někam posunout.“

Chcete se dozvědět víc?

Zajímá vás, jak Eliška zvládá střídavou péči a práci v sociálních službách? Chcete vědět, proč si pořídila králíka jako součást své psychohygieny nebo co se naučila od romské komunity o síle rodinných pout?

Poslechněte si celý tento inspirativní díl podcastu Placák přímo zde pod článkem! Dozvíte se mimo jiné i to, proč Eliška vnímá své čtyřicátiny jako důležitý „poločas“ a jak se učí zdravému sobectví.

Exkluzivní obsah pro členy: Pokud vás zajímají detaily Eliščiny cesty, které se do běžného sestřihu nevešly, máme pro vás dobrou zprávu. Plnou, neupravenou verzi rozhovoru najdete v naší EDUkomunitě. Stačí se zaregistrovat a získat přístup k hlubším vhledům nejen do světa sociální práce, ale i k radám, jak si v náročné roli udržet směr a vnitřní klid.

Tak pojďme na to – hudba je mise a my ji posíláme dál!