Co když něco pokazím? Co když si vyberu špatně? Co když začnu a nevyjde to?
V novém dílu podcastu PLACÁK si s Adamem Danielem povídáme o tom, proč chyba nemusí být konec světa. O klikaté cestě, která vedla přes fotografování, cestování, práci v zahraničí až do České spořitelny, kde se dnes věnuje finančnímu zdraví firem, podnikavosti a vzdělávání. Řeč je také o Akademii podnikání, finančním vzdělávání dětí a Asociaci podnikavé Česko, u jejíhož vzniku Adam stál a kde působí v dozorčí radě.
Členové EDUkomunity si mohou celý rozhovor pustit o týden dříve než veřejnost na YouTube a v podcastových aplikacích.
Chyba jako zkušenost, ne jako ostuda
Adam v rozhovoru otevřeně mluví o vlastních přešlapech. O vyhazovu ze školy, nedokončené vysoké, pokusech živit se jako fotograf, odjezdech do zahraničí i návratech, které nebyly vždy jednoduché.
Důležité ale není jen to, co se stalo. Důležité je, jak o tom mluví dnes. Ne jako o selhání, které je potřeba schovat, ale jako o zkušenosti, která ho formovala.
Podobně přemýšlí i o podnikavosti. Chyba podle něj nemá být automaticky průšvih. Může být zdrojem poučení. Když se bojíme udělat chybu, často raději nezkusíme nic nového. Držíme se toho, co známe, i když už to nemusí fungovat.
A to platí nejen pro jednotlivce. Platí to i pro týmy, projekty a organizace. Někdy je potřeba vyzkoušet nový formát, oslovit jinou cílovou skupinu, změnit způsob práce nebo si přiznat, že něco, do čeho jsme vložili hodně energie, jednoduše nefunguje.
Občanská společnost jako opak letargie
Protože je EDUkomunita partnerem série Občanská společnost, dostáváme se v rozhovoru i k tomu, co pro Adama Daniela občanská společnost znamená.
Adam ji popisuje jednoduše: jako opak letargie. Podle něj ji tvoří lidé, kterým není jedno, kde a v čem žijí. Lidé, kteří přemýšlejí o svém okolí, sousedech, komunitě i o tom, v jakém světě budou vyrůstat jejich děti.
Nemusí jít jen o politiku nebo aktivismus, i když i ty dnes považuje za důležité. Hodně mluví právě o komunitách a o lidech, kteří je vytvářejí.
Tady se podnikavost a občanská společnost přirozeně potkávají. Podnikavý člověk nemusí být nutně podnikatel. Může to být někdo, kdo si všimne problému ve svém okolí a začne hledat řešení. Někdo, kdo propojí lidi. Kdo založí projekt. Kdo vytvoří prostor, kde se ostatní mohou potkávat, učit nebo si navzájem pomáhat.
A právě na takových lidech stojí mnoho neziskových organizací, škol, komunitních iniciativ nebo sociálních podniků. Vznikají často z jednoduché věty: „Tohle přece nemůžeme nechat být.“
Nestačí dobrý úmysl. Důležité je ověřit, jestli řešení dává smysl
Z Adamova vyprávění vyplývá i jedna praktická věc. Nestačí mít nápad. Je potřeba si ověřit, jestli o něj někdo opravdu stojí.
U podnikání to znamená zjistit, jestli lidé potřebují konkrétní produkt nebo službu. U veřejně prospěšných aktivit to může znamenat něco velmi podobného: mluvit s lidmi, kterým chceme pomoci, dívat se na jejich skutečné potřeby a ověřit si, jestli náš nápad odpovídá realitě.
Dobrý úmysl je důležitý začátek. Sám o sobě ale nestačí. Pokud má mít projekt dopad, musí stát na reálné potřebě, ne jen na našem předpokladu.
Někdy se může ukázat, že už podobné téma řeší někdo jiný. A možná pak dává větší smysl se propojit, než zakládat další samostatnou aktivitu. I to je podnikavost: nehledat za každou cenu vlastní cestu, ale hledat řešení, které bude opravdu fungovat.
I dobrá věc musí být udržitelná
V rozhovoru se dostáváme také k pohledu na neziskové organizace a finanční udržitelnost. Adam se na tento svět dívá trochu zvenčí, a právě proto pojmenovává věc, která je důležitá: i organizace s dobrým posláním musí přemýšlet o tom, jak dlouhodobě přežít.
Nejde o to vzdát se poslání nebo všechno měřit jen penězi. Jde o to vědět, kolik naše práce stojí, odkud přicházejí zdroje a co se stane, když jeden z nich vyschne.
Udržitelnost není odklon od smyslu práce. Je to způsob, jak ten smysl chránit. Pokud organizace stojí jen na jednom zdroji peněz, je zranitelná. Pokud přemýšlí o vlastních službách, vícezdrojovém financování, cenotvorbě nebo samofinancování, získává větší prostor pro rozhodování.
A právě to je téma, které v EDUkomunitě často otevíráme. Ne proto, aby se z veřejně prospěšných organizací staly běžné firmy, ale proto, aby mohly své poslání dělat dlouhodoběji, svobodněji a s menší závislostí na jednom typu podpory.
Reálné příběhy pomáhají víc než dokonalé vzory
Adam v rozhovoru mluví také o práci s mladými lidmi. Z jeho zkušenosti jim často nepomáhají nedosažitelné příběhy o obrovských úspěších. Mnohem silnější jsou příklady, které si dokážou představit.
Někdo začal s malým nápadem. Někdo něco pokazil a zkusil to jinak. Někdo se nebál říct si o pomoc. Někdo nešel přímou cestou, ale přesto se dostal k práci, která dnes dává smysl.
Právě takové příběhy mohou dodat odvahu. Ne proto, že slibují rychlý úspěch. Ale protože ukazují, že cesta nemusí být dokonalá, aby měla hodnotu.
A možná je to dobrá připomínka i pro organizace samotné. Ve své komunikaci nemusíme ukazovat jen hotové výsledky, velká čísla a úspěšné projekty. Někdy může být pro ostatní stejně důležité slyšet, co jsme zkusili, co nefungovalo, co jsme se naučili a co dnes děláme jinak.
Podnikavost není jen pro podnikatele
Z rozhovoru s Adamem Danielem je cítit, že podnikavost není jen otázka byznysu. Je to způsob přemýšlení. Schopnost zkoušet nové věci, hledat řešení, nenechat se odradit a nebát se příležitostí, které na první pohled nemusí dávat dokonalý smysl.
Adam to jednoduše shrnuje i ve vztahu k mladým lidem: nebát se zkoušet nové věci a neříkat automaticky ne příležitostem, které se objeví. I slepá ulička může člověka někam posunout.
Tohle je možná jedna z nejdůležitějších myšlenek celého rozhovoru. Neúspěch nemusí být konečná. Chyba nemusí být ostuda. A klikatá cesta nemusí znamenat, že jsme zabloudili.
Někdy je to právě cesta, ze které později čerpáme nejvíc.
Pusťte si rozhovor z Adamem Danielem
Celý díl podcastu PLACÁK najdete vždy v EDUkomunitě o týden dříve než na YouTube a v podcastových aplikacích.
Pokud už jste členy, stačí se přihlásit do členské sekce a pustit si nový díl.
